jednoduchý dvojosvit multigradačních papírů

Často se setkávám s názorem, že je dvojosvit multigradačních papírů složitý. Proto jsem sepsal jednoduchý návod na dvojosvit měkkou a tvrdou gradací v pozitivním procesu.

Ve zkratce, o co jde a proč používat dvojosvit u multigradačních papírů? Multigradační papíry mají dvě vrstvy emulze, pokud uděláme jeden osvit jedním filtrem, nejsme schopni z papíru vyždímat jeho maximální potenciál škály tónů, protože vždy aktivujeme pouze jednu z vrstev (první vrstva rozsah cca gradace 0(00) až 3, druhá vrstva rozsah cca gradace 2 až 5).

Co je k dvojosvitu potřeba? Předně multigradační papír, dále multigradační filtry gradace 0 a 5 (pokud používáte ilford filtry, případně ekvivalent jiného výrobce). Samozřejmě místo filtrů možno použít multigradační zvětšovací hlavu Ilford 500, případně barevnou hlavu. U barevných hlav ale pozor, u nich často nelze dosáhnout plné tvrdé gradace 5 (moje barevná hlava umí max. gradaci cca 4 a kousek). Proto na začátek na odladění a naučení procesu doporučuju Multigrade filtry.

Jak na to? V podstatě cílem je najít čas pro osvit papíru gradací měkkou a gradací tvrdou. Osvity se dělají po sobě, tj. ne že pod zvětšovák vložíte filtr 0 a 5 a svítíte, tak to nefunguje.

Jak najít čas pro osvit gradací 0? Postup jako u běžné zkoušky, při oblíbené cloně čas po dvou sekundách „naproužkovat“ na papír. Pamatujte, nehledáme tonalitu, cílem je dostat na papír kresbu tam, kde ji chceme mít. Já volím místo takové, abych měl na zkoušce světla až střed. Častou chybou bývá snaha dostat už při zkoušce gradací 0 na papír „tonalitu“, což je chyba, jde nám více o kresbu, maximálně o náznak tonality ve stínech. Zkoušku vyvoláme, vyhodnotíme dle pravidla v přechozí větě, a máme čas pro gradaci 0.

Jak najít čas pro gradaci 5? Exponujeme papír časem pro gradaci 0, který jsme našli dle návodu v předchozím odstavci, papír necháme pod zvětšovákem, a pokračujeme zkouškou pro gradaci 5, opět postup jako při bežné zkoušce, při oblíbené cloně „naproužkujeme“ osvit po krocích 3-5 vteřin. Vyvoláme, ustálíme, usušíme, vyhodonotíme na denním světle. V proužku, kde máme jak kresbu, tak požadovanou tonalitu, je hledaný čas pro gradaci 5.

Nyní máme čas osvitu pro gradaci 0 a 5 a můžeme přistoupit k vyhotovení pracovní zvětšeniny.

Co dělat, když…?
– to mám „upečené“ – zkrátit čas pro gradaci 0, viz zmínka o časté chybě začátečníka ohledně snahy „dostat správnou tonalitu už v osvitu gradací 0“
– to mám „kontrastní“ – zkrátit čas gradace 5, a případně malinko prodloužit čas gradace 0
– když potřebuju nadržovat či vykrývat. To záleží. Obecně platí, že nadržovat / vykrývat v gradaci 0 pro kresbu, v gradaci 5 pro tonalitu. Často nadržuji/vykrývám požadovanou část během obou osvitů.

Jak si proces osvojit tak, abych nemusel dělat zdlouhavě zkoušky? Obětujte tomu čas a papíry, udělejte si pokusy typu „co když teď zkrátím – prodloužím čas“ gradace 0 při zachování času pro gradaci 5 a obráceně. Vyhodnoťte si, co to dělá, a velmi brzo intuitivně uvidíte, že „to jde“ i s jednou zkouškou a jedním až dvěma papíry pro pracovní zvětšeninu, a že už při stabilním negativním procesu časy pro oba osvity víceméně dobře odhadnete.

Pokud bude šance se zájemcem o tento postup potkat někdy někde v komoře, rád proceduru předvedu v praxi. Jedna ukázka lepší než spousta slov …

Přeji hodně zdaru při osvojování si pozitivního dvojosvitu, a věřím, že se zde na AFUKu brzy pochlubíte svými ukázkami.