Chcete-li fotit dokument, musíte mít schopnost dostat se k objektu co nejblíže; tak blízko, že vám člověk odhalí nejen svou tvář, ale i své emoce. Svou duši. Jen tak může vzniknout dobrá fotka, která přežije svého autora. Takové snímky dělal Jean-Philipp Charbonnier.

Je to již známé heslo nejslavnějšího fotožurnalisty Roberta Capy, který řekl:„Nejsou-li tvoje fotografie dobré, nebyl jsi dost blízko.“ On šel pro dobrou fotku skutečně až na dřeň, což ho stálo nakonec i život, ale jakoby se bez této nutnosti – být blízko –  dokumentární a reportážní fotografie od jeho éry už neobešla.

Francouzský fotograf Jean-Philipp Charbonnier byl o osm let mladší než přední zakladatel agentury Magnum a dost možná se spolu ve Francii také potkali; stejně jako s dalšími proslulými „momentkáři“ jako byli Henri Cartier-Bresson, David Seymour nebo Elliot Erwitt.

Jean-Philipp CharbonnierAle dost slavných jmen. Jean-Philipp Charbonnier byl fotograf s mimořádně citlivým okem a bravurní vypravěč lidských příběhů. Co jiného byste ale očekávali od člověka, který se narodil do rodiny malíře a spisovatelky? Může z toho vzejít netalentované dítě? Jean-Philipp byl už od dětství vychováván tak, že se jedou stane umělcem. K fotografování poprvé přičichl ve svých osmnácti letech, kdy začal docházet do ateliéru slavného portrétisty Sama Levina. Jeho kariéru fotografa pozastavila posléze světová válka, před kterou v roce 1939 prchl do Švýcarska. Ani na této mezizastávce však nezahálí a navštěvuje zde hodiny umění a žurnalistiky. V roce 1944 se vrací do rodné země, kde začíná pracovat pro místní deník.

Novinařina provázela Charbonnierův život a následujících 30 let. V roce 1948 nastupuje do časopisu RealitEs jako fotožurnalista, což mu dovoluje cestovat do různých koutů světa. V roce 1955 fotografuje v Číně, později v Moskvě v době studené války, ale zaznamenává katastrofy i v Africe nebo na Aljašce. V červenci roku 1974 nadobro odchází z  RealitEs a rozhodne se k fotožurnalismu již nevrátit. Konečně začíná objevovat skrz fotoaparát půvab své země. Nutno dodat, že na jeho životní zlom měla velký vliv i jeho tehdejší slečna a budoucí žena Agathe Gaillard, se kterou se potkal asi ve stejné době, kdy se rozhodl věnovat více času svému osobnímu životu.

Jean-Philipp Charbonnier

 Schopnosti fotožurnalisty v něm už ale zůstaly; focení lidských tragédií v cizích zemí ho naučilo lidskosti a empatii, ale stejně tak nezbytné hbitosti a schopnosti zachytit v jednom snímku podstatu celé události. Snímky z pozdějšího období vyznívají ve srovnání s jeho starší prací mimořádně idylicky;  Jean-Philipp se začal pohybovat v okruhu běžných starostí a lidských událostí, které prožívá každý z nás. V těchto fotografiích jakoby se nic neobvyklého nedělo, a přesto jim Jean-Philipp dokázal přidat na naléhavosti.

Jean-Philipp Charbonnier fotografoval až do své smrti v Paříži v roce 2004.