Přesně třiatřicet let čekal fotograf Jan Malý na svou samostatnou výstavu. Nyní překvapil hned rozsáhlou retrospektivou, do níž zahrnul všechny své známé i méně známé práce. Vidět ji můžete v prostorách pražské galerie Leica.

Jan Malý patří k té zásadní generaci prvních vystudovaných fotografů na FAMU. Už při studiích Malý vynikal dokumentaristickým talentem, jež projevil například v sériích Herna U Nováků a Jazzklub Reduta. Student, kterému v té době bylo okolo dvaceti let, se však nespokojil s pouhým povrchním popisem místa; aby mohl dokonale zachytit atmosféru, kterou oba podniky vynikaly, rozhodl se, že se stane jejich pravidelným hostem. A tak se svou mladistvou zvídavostí a drzostí zachytil živý obraz pražského podsvětí, jež se lidskou bezprostředností lišilo od chladného socialistického režimu, který se odehrával tam nahoře.

Jan Malý, Jazz Klub Reduta, 1974-76 Jan Malý, Herna U Nováků, 1974-75_02

Je-li něco, čím Malého tvorba vyniká, pak je to především lidskost. Nepochybně se na jeho přístupu k lidem podepsal i několikaletý projekt s názvem Český Člověk, při němž odchytával a fotil obyčejné lidi ulice. Na tomto cyklu pracoval spolu s bývalými spolužáky z FAMU – Jiřím Poláčkem a Ivanem Luttererem od roku 1982. Výsledný archiv, který je stále doplňován (i po tragické smrti I. Lutterera v roce 2001) a představuje sociologicky a etnologicky významnou studii Čechů a jejich postupně se měnících podob. Díky Českému člověku se Malý zapsal do podvědomí mnoha lidí a dodnes patří k jeho nejznámějším projektům; přesto – a nebo právě proto – je na jeho nynější výstavě zahrnuta pouze jediná fotografie Českého člověka.

Jan Malý, Samota, 1974Malého lidskost se však projevuje i u fotografií, v nichž se fyzicky žádný člověk nenachází. Příkladem je snímek Samota zobrazující ledabylý nepořádek domova. Jakoby jeho obyvatel odešel těsně před tím, než fotograf stačil stisknout spoušť. Ani to však neubírá fotografii na výpovědi o člověku, který tento skromný pokoj obývá; snímek je věrným dokumentem neznámého obydlí, ale stejně tak by mohl sloužit jako něčí portrét.

Duše architektury i člověk s duší

Podobně jako k focení lidí, přistupuje Malý i k focení architektury, která přestavuje v jeho tvorbě další výrazný mezník. „Každý dům má svojí duši. A já se snažím ve fotografii tuto její duši zachytit,“ řekl na výstavě Jan Malý, který příští rok oslaví 60 let. K architektuře se dostal přes Rostislava Šváchu, se kterým pracoval na knize Od moderny k funkcionalismu: proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Později ilustroval ještě další publikace zabývající se architekturou v Česku: Secesní Prahu od Petra Wittliga a Pražský hrad za T.G. Masaryka od Jiřího Kovtuna.

Jan Malý, Bretagne, 1976 Jan malý, Malá Strana, 1970 Jan Malý, Architektura, 1983-85

Nejosobitější fotografie jsou umístěny v zadní části galerie. Dlouhý „cár“ nazvětšovaného kinofilmu představuje jakýsi soukromý deník, který Jan Malý věnuje konkrétním osobám, například  Anně Fárové; poslední realizátorce autorovy samostatné výstavy v roce 1980, jež zůstala na dlouhých 33 let jeho poslední.

Foto z výstavy Jana Malého v Leice

Jan Malý pracuje s rozmyslem, která se z fotografického řemesla již téměř vytratila. Zároveň se však nebojí experimentovat, ale vždy v zájmu výsledného sdělení; jeho cykly nestaví na prvoplánové atraktivitě, ale na porozumění a vhledu, protkaného někdy pobavenou ironií a jindy zas jemnou melancholií,“ říká o autorově tvorbě kurátor výstavy v Leice Pavel Vančát.

Tato výstava zůstane pro Malého patrně navždy nezapomenutelnou událostí. Bohužel více v tom negativním slova smyslu. Při její realizaci mu totiž byly z ateliéru odcizeny téměř všechny negativy, které za svůj život nafotil, a to se přirozeně podepsalo jak na atmosféře při instalování fotografií do galerie, tak i na omezeném celkovém výběru, který mohl být pro výstavu použit.

Samotná výstava může na diváka působit trochu nejednotně: odvíjí se to jak z omezeného prostoru galerie, tak i z ambice kurátora nasoukat na tak malou plochu retrospektivu autora, jehož záběr je značně široký. Vnímavý divák najde v Malého různorodé tvorbě společný prvek, kterým je již zmíněný lidský přístup.Foto z výstavy Jana Malého v Leice

Jan Malý se narodil 16. dubna 1954 v Praze. Od roku 1973 byl studentem Katedry fotografie na FAMU, kterou zdárně dokončil v roce 1978. Ještě při studiích realizoval projekty U Nováků (1974) a Reduta, (1975), později pak série Na silnici – stánkaři (90. léta), Samota (70. léta) nebo Francouzské pobřeží (90. léta). Od roku 1982 pracoval spolu s Jiřím Poláčkem a Ivanem Luttererem na fotografickém cyklu Český člověk, na kterém pokračuje dvojice (bez Ivana Lutterera) do dnešní doby. Kromě toho se Jan Malý věnuje fotografování architektury.

Výstavu Jana Malého s názvem Torzo/Retrospektiva můžete vidět v pražské galerii Leica do 3. listopadu. Více informací, včetně termínů doprovodných programů, naleznete na stránkách galerie www.lgp.cz.