Výrazná osoba české literatury Jan Balabán zemřel před bezmála třemi lety. Jeho odkaz v těchto dnech znova připomíná výstava Jsem tady, kterou přichystalo Slezské zemské muzeum v Opavě.

Pomalé toulky ostravským náměstím, noční prázdnota, ticho. Není kam jít, podniky hlásí zavřeno. Jakoby všechny cesty v centru Ostravy vedly nutně do Stodolní; člověk se jí nemůže vyhnout. Míříme za šumem, podle čichu, podle světel, a čím víc se k ní blížíme, tím je město živější. Uvnitř toho organismu jménem Stodolní probíhá docela jiný život. Procházíme řadou podniků – bary, hospody, putyky, bordely – a těžko se mi věří, že vůbec prvním klubem v této věhlasné ostravské třídě byl v 90. letech antikvariát a klub Černý pavouk, kde se setkávali básníci, malíři, fotografové, galeristé, studenti, a kde sedával často i Jan Balabán. Dnes by tu takový podnik vypadal trochu bizarně v té směti billboardů, drsných chlápků a lehkých slečen.

Jan Balabán

Balabán byl s Ostravou spjat nepochybně a zásadně, ačkoliv se zde nenarodil. Jeho rodina se sem odstěhovala, když mu byl jeden rok; zde se jeho osobnost utvářela, zde se z malého nadšeného spisovatele stává velký literát, který tíhu průmyslového města bez lítosti převádí do krátkých povídek. Věci tak obyčejné a známé každému z nás pojmenovává přímo, aniž by je nějakým způsobem nadlehčoval. I proto lidé jeho knihám často vyčítali depresivnost a vážnost.

Jan Balabán Jan Balbán

 

 

 

 

Černý pavouk byl Balabánovým oblíbeným místem, kde se jednak setkával se svými přáteli při pořádání výstav a autorských čtená, ale především tu v samotě sedával a slýchával příběhy lidí, rozhlížel se a nasával inspiraci. Jak říkával: „Žijeme ve světě, do kterého vstupujeme svými doteky, svým sluchem a hlavně svými sny. Není žádný jiný způsob, jak žít ve světě.“

Prostředí Černého pavouka, který zanikl před 10 lety, se snažila kurátorka Martina Klézlová alespoň částečně znova oživit, když připravovala výstavu s názvem Jsem tady. Přesně nasimulované prostředí, jaké dříve stálo ve Stodolní ulici, láká k tomu se tu pohodlně usadit a vzít do rukou nějakou z přítomných knih; a pokud by se návštěvníkovi kniha líbila, může si ji poté odnést domů. Jiný návštěvník dá možná raději přednost shlédnutí dokumentu o Janu Balabánovi, ve kterém jsou mimo jiné i záznamy představení a autorských čtení, jež v Černém Pavoukovi probíhaly.

Místnost antikvariátu není však jedinou částí výstavy věnované slavnému spisovateli. Vstupní prostory výstavní budovy muzea a ochoz prvního podlaží zdobí umělecké díla přátel, kteří byli osobně či pracovně spjati s ostravským spisovatelem, jež před zemřel nenadále ve věku nedožitých 50 let. Najdeme tu fotografie Jindřicha Štreita, jemuž Jan Balabán zahajoval výstavu, díla ostravského fotografa Viktora Koláře, ale též obrazy Daniela Balabána – známého malíře a bratra Jana, a další sochy, grafiky či kresby od jiných umělců.

Třetí část výstavy je o něco intimnější. Zde se návštěvník setká s kompletním literárním dílem Jana Balabána; kromě ukázek z knih jsou tu i spisovatelovy osobní fotografie, deníky a jiné předměty; je tu k nahlédnutí též přenesená Balabánova pracovna s jeho osobní knihovnou. Na zdech jsou zvýrazněny citáty z Balabánových příběhů a na stole, jež dříve stával v Černém pavoukovi, jsou pak tyto knihy přímo k nahlédnutí.

Jan Balabán

Píšu proto, abych čtenáře vyburcoval. Aby si řekli: A co já?“ Balabánova literární tvorba odráží jeho vlastní život, píše ze zkušeností, ze sebe samého. Proto je dobře, že kurátorka Klézlová tyto dva prvky neoddělila, stejně jako je dobře, že návštěvník není výstavou nijak směřován, ale může se prostorem pohybovat podle vlastního uvážení. Výstava Jsem tady bude v opavském Slezském zemském muzeu do konce srpna. Více informací naleznete na stránkách muzea.