Třicet dní cestoval Jacob Aue Sobol vlakem z Moskvy přes Ulánbátar do Pekingu, pozoroval ubíhající krajinu, seznamoval se s lidmi při svých krátkých zastávkách a fotografoval. Pro dánského fotografa byla tato práce v mnoha ohledech výjimečná. Nyní tuto sérii přivezl do Prahy.

Byla to cesta, kterou jsem chtěl vždycky podniknout, legendární jízda podél Transsibiřské magistrály. Dánsko, mou rodnou zemi, můžete projet vlakem za pět hodin, ale v Rusku jsou vzdálenosti obrovské,“ vypráví Jacob Aue Sobol, který je od roku 2010 členem skupiny Magnum. První impulz k této výpravě nicméně dala firma Leica, která sedmatřicetiletého Dána vybavila novým typem fotoaparátu Leica M Monochrom. Výsledek měl Jacob odevzdat do měsíce.

Pro Sobola to byla cesta zcela neznámá. Nejen, že to byla první přímá zkušenost s Ruskem a Mongolskem, ale poprvé také dostal tak konkrétní zadání omezené časovým limitem. Největší novinkou pro něj bylo ale vybavení; s Leicou nikdy před tím nepracoval a dosud nikdy nefotografoval na digitál. „Všechno bylo nové, ale můj záměr zůstal stejný; používat aparát jako prostředek k vytváření kontaktů, blízkosti a intimity,“ vysvětluje Sobol.
Jacob Aue Sobol, Magnum Photos Peking, Březen 2012

Za měsíc udělal Jacob 30 tisíc fotografií a s výběrem 50 snímků, které měl odevzdat Leice, mu museli pomáhat jeho tři asistenti, kteří s ním vlakem cestovali, aby měsíční ultimátum vůbec stihl. Přesto si spolupráci s Leicou pochvaluje a rád by příští rok cestu zopakoval; opět se stejnou výbavou a podobnými podmínkami. „Myslím, že se mi podařilo přiblížit se filmu,“ říká Sobol a připouští, že digitální fotoaparát občas použije i na své osobní projekty spolu s klasikou.

Na jedné koleji s cizími lidmi

Série “Příjezdy a odjezdy Moskva – Ulánbátar – Peking” měla původně celá vznikat ve vlaku, kde měl potkávat lidi a zaznamenávat jejich intimní příběhy. Po nástupu do kupé však Jacob zjistil, že to nebude možné; vlak byl úplně prázdný. Koncept tedy ještě dodatečně změnil; intimní zpovědi nebudou vycházet se setkání s lidmi ve vlaku, ale vlak se stane pouhou spojnicí mezi Moskvou, Ulanbátarem a Pekingem.

Fotografie krajin vznikly zpravidla přes sklo vlaku, ale s lidmi se Sobol setkával na krátkých zastávkách ve městech. Tyto portréty jsou charakteristické obrovskou blízkostí, a to nejen fyzickou, ale i duševní. Hranice fotografie, které jindy brání pozorovateli vkročit přímo do děje příběhu, jakoby najednou zmizely. Je k nevíře, že Sobol dokázal navázat tak blízký vztah se zcela neznámými lidmi odlišné kultury v tak krátkém čase.

Jacob Aue Sobol, Magnum Photos Peking, Březen 2012Nabízí se tedy otázka, jak opravdové tyto vztahy musely být. Nejedná se jen o dalšího fotografa, jehož jediným cílem je ulovit fotku, vykrást duši? Zdá se, že ne. Sobol s lidmi, které na cestách potkával, a které fotografoval, skutečně hovořil, leč mu v přímé komunikaci bránila jazyková bariéra. Jacob je však toho názoru, že řeč není jediným způsobem, jak se s lidmi dá dorozumívat. Díky hluchému bratranci zvládá velice dobře neverbální komunikaci, která mu přístup k lidem usnadní. Při focení v interiérech využíval Jakob služeb tlumočníků, ale venku pracoval výhradně sám.

Nikdy mě nelákalo pozorovat někoho z druhé strany ulice nebo být „neviditelným“ fotografem. Doufám, že to je důvod, proč se lidé, kteří si prohlížejí mé fotografie, nikdy necítí jako voyeři – snad cítí, že jsou jejich součástí. Pro mě to znamená, že se fotografie proměňuje ze zobrazování v bytí, že tedy nevypráví příběh o „nich“, ale o „nás“, říká člen skupiny Mangum a držitel ocenění World Press Photo.

Výstavní soubor černobílých fotografií “Příjezdy a odjezdy Moskva – Ulánbátar – Peking” nyní může na vlastní oči spatřit také český divák. Od 21. června ji bude hostit pražská galerie Leica, kde Jacob Aue Sobol výstavu osobně zahájil. Další práce Jacoba Aue Sobola naleznete na stránkách www.auesobol.dk.

 

Příjezdy a odjezdy Moskva – Ulánbátar – Peking
Termín konání: 21.6. – 8. 9. 2013
Leica Gallery Prague
Školská 28, Prague 1
www. lgp.cz