Ženy, dámy, slečny. Portréty, akty, momentky. Snímky, které dráždí a přitom v nich spatřujeme kousek dívčí romantiky. Pomalé tóny klavíru. Smutný příběh, leč hluboko ukrytý. Příběh ženy.

Ilina Vicktoria letos oslavila třicáté narozeniny. Fotografie, které vytváří, nezapřou východní krev. Ilina pochází z Ruska a ruský folklór se dost často zaplete také do její tvorby. Nejen proto je však na první pohled rozpoznatelná její národnost. Dokonalost obrazu, zdánlivá jednoduchost kompozicí, příběhy na pokraji reality a snu, to jsou typické znaky ruské fotografie. A ruské vnímání, které je svým způsobem také velice specifické…

Ilina Vicktoria„Skutečná inspirace se nachází všude kolem nás. Není třeba ji hledat, čekat na ni, chodit pro ni na kraj světa. Je všude, na každém kroku: ruce, oči dítěte, zpěv ptáků, déšť, sníh, narození, smrt,“ vyjmenovává Ilina své zdroje inspirace.

Mladá fotografka ale opomíná, že v jejích snímcích se téměř vždy objevuje žena. I ta ji inspiruje. Snad je jí ona sama, snad vypráví příběhy dívek z jejího okolí. Ruská žena – na povrch krásná a křehká, uvnitř chladná a neúprosná. Když žena fotí ženské akty, je to jiné, než když muž fotí nahou ženu. V obou případech nebude výsledný snímek postrádat erotický náboj. Zatímco muž však bude odkrývat krásné tělo a něhu a teplo ženy, žena bude zobrazovat ve svých snímcích ženskou intimitu, hluboce skrytou uvnitř těla- kam muž nedosáhne anebo nechce dosáhnout. Snad není potřeba připomínat, že fotka není jen řemeslo a um, ale že je to i jakýsi psychologický proces. Ruské umění vyjadřovalo vždy zvýšenou citlivost. Je třeba ho však hledat uvnitř a nikoliv na povrchu.