Nekonečná mořská krajina rozplývající se v oparu mlhy. Tam už lidské oko nedohlédne. Banální, prázdné, jednoduché? Jen zdánlivě. Japonský umělec Hiroshi Sugimoto v těchto fotkách našel smysl celé existence.

Nebe a zem, voda a vzduch, černá a bílá. Pětašedesátiletý rodák z Tokia těmto mořským krajinám věnoval více než deset let. Citlivým vnímáním Hiroshia Sugimota  vznikala minimalistická a dramatická série Seascapes, která v sobě ukrývá prvky metafyzického a existencionálního dokumentu. Avšak zrak tyto minimalistické fotografie jen stěží dokáže polapit, klíč je ukryt v mysli každého diváka.

Seascape- North Atlantic Ocean, Cape Breton, 1996  Seascape- Ligurian Sea, near Saviore,1993.

 

 

 

 

Měkké světlo ztrácející se mezi nebem a zemí anebo naopak ostré kontury, které přesně vymezují začátek a konec. V popředí snímku si lze povšimnout ještě nepatrných, ale přesto reálně viditelných vlnek, které celou scénu zahalují tajemstvím. Fotografa znalého svého řemesla pak může napadat otázka, jakým způsobem snímky asi vznikaly. Použil jejich autor dlouhého času charakteristického pro své jemné vyobrazení, nebo naopak krátkého, který umožňuje vidět ještě detailní kontury vln.

Seascape- Aegean Sea, Pillon, 1990.

Práce Hiroshiho Sugimota poukazuje na lidské nutkání zobrazovat realitu. O to se ostatně snažila většina umělců v historii umění, nakonec jim to ale dovolil až vynález fotoaparátu. Fotografie má tu schopnost pozastavit čas a umožnit lidem, aby tento moment mohli pozorovat nekonečnou dlouhou dobu. Autor mořských obrazů popsal okamžik, kdy se před ním zjevil horizont moře jako „uklidňující pocit bezpečí“.

Seascape- Sea of Japan, 1997

Tvorba Japonece Hirosha Sugimota je často přirovnávána k tvorbě slavného abstraktního umělce Marka Rothka; podstatným rozdílem (a na první pohled možná nepovšimnutelným) je, že Rothkovy horizonty vznikají na plátně, zatímco Hiroshi si dopomáhá velkoformátovou kamerou. Stejně jako Horoshi, i Rothko se vyjádřil, že jeho obrazy jsou odpovědí na všechno.

A jak se k této vizuální podobnosti staví japonský fotograf? Horoshi zná Rothkovu tvorbu velice dobře a přiznává, že když občas sleduje s odstupem svou tvorbu, vidí v ní obrazy amerického umělce. „Je zajímavé si pak podvědomě uvědomit, že obrazy jsou pravdivější než fotografie a fotografie iluzornější než obrazy,“ říká Sugimoto.

Mark-Rothko

Mořské scenérie jsou asi nejslavnější sérií Hirosha Sugimota, přestože portfolio tohoto filozofa tvoří velice pestrou škálu fotografií od portrétů, přes architekturu až ke krajinkám. O uměleckých kvalitách Sugimota se můžete přesvědčit na stránkách www.sugimotohiroshi.com.