Jen málo malířů by se dobrovolně přiznalo k tomu, že používají ke své práci fotografie; že jejich obrazy vznikají již na základě zhotovených obrazů. Francis Bacon o svém vztahu k fotografii hovořil velmi otevřeně. Byl jí fascinován odjakživa.

Francis BaconJe to jejich lehkou odtažitostí od skutečnosti, která mě do této skutečnosti vrací s o to větší razancí,“ odpověděl Bacon při jednom rozhovoru pro BBC v roce 1966 na otázku, proč ho fotografie tak přitahují. „Sám u sebe zjišťuji, že prostřednictvím fotografického zobrazení začínám pronikat do obrazu a odhalovat to, co se mi jeví jako jeho realita, mnohem víc, než bych dokázal pouhým pohledem.

Francis Bacon používal při své práci fotografie velice často, ať už se jednalo o portréty jiných lidí, o autoportréty, v nichž z části využíval fotografie a z části zrcadlo, anebo obrazy, u kterých se pokoušel zaznamenat lidi v pohybu. V tom posledně zmíněném to byly například i Muybridgeovy známé snímky, které byly vůbec prvními fotografiemi, jež měly zkoumat lidský pohyb. Na základě Muybridgenovy předlohy Lidské tělo v pohybu vznikl známý obraz Dvě postavy, který Bacon dokončil v roce 1953.

E. Muybridge, 1887 a veze Bacona Dvě postavy z roku 1953

Je na první pohled zřejmé, že se u Bacona nejednalo o realistické přenášení fotografie na plátno; člověka spíše napadne, jako by si irský malíř vytáhl z fotografie nějaký pocit, který ze snímku měl a ten potom zobrazil do svého díla. Dnes bychom řekli, že fotografie byly pro Bacona něco jako inspirace, které mu měly dopomoci k tomu, oč se ve své tvorbě snažil, a sice „rozpohybovat“ své obrazy.

U pohybových momentek nepracoval Bacon jenom podle fotografií, ale stejně tak využíval při práci filmové záběry anebo již zhotovené obrazy. Známý je Baconův obraz Ukřižování, který vznikl podle Velázquezova Papeže. Bacon později vyjádřil svou lítost nad tím, že se vůbec pokusil o další verzi jednoho ze svých nejoblíbenějších obrazů. Výsledek podle něj dopadl katastrofálně.

Velázquezův Papež versus Baconovo Ukřižování

Fotografie je lepší než živý model

Nebyla to však jenom inspirace, co Bacona přimělo brát do ruky fotografie; neméně důležitou roli při tom sehrála i malířova ostýchavost a uzavřenost. „I u přátel, kteří jsou ochotni přijít a sedět mi modelem, jsem si dal udělat fotografie, protože mnohem raději pracuji podle nich než podle lidí,“ řekl při jednom ze svých rozhovorů.

Potréty od Francise Bacona

Bacon trval na tom, že lidi, které portrétuje, musí znát osobně, přesto při malování upřednostňoval raději jejich snímky. „Pokud je model toho obrazu osobně přítomen, nemůžu se nechat tak unášet jako nad jeho fotografickou podobou.“ Odkazoval se přitom i na svou paměť; na to, jak na něj člověk, kterého hodlal portrétovat, působil. Naopak se vyhýbal při malování osobní konfrontaci s člověkem; pracoval raději sám, protože se bál vysvětlování, omlouvání…

Smysl deformace prostí lidé nechápou

Lidé by mi překáželi,“ tvrdil. To byl i další důvod, proč raději zůstával se svými díly v osamění. „Překáželi by mi, protože, když je mám rád, nechci jim přímo před očima činit to příkoří, kterému je svou prací vystavuji. Chci je raději pokořit v soukromí, abych mohl to, co chápu jako jejich skutečnost, jasněji zaznamenat.“ Jak známo, Bacon své postavy často deformoval. Deformace v jeho díle hraje důležitou roli; vnášela do obrazů naléhavost, dráždila… Bacon však v této deformaci neviděl poškozování modelu, to by bylo, kdyby deformace měla být věrným zobrazením, v jeho případě se však jednalo o jistou formu umění. „Člověku je dáno nějak vnímat a cítit život. Netvrdím, že je to dobrý způsob, ale člověk se snaží dovést své vyjádření až k nejvyšší míře naléhavosti.

Francis Bacon

Zároveň si však uvědomoval, že ne všichni lidé pro tuto formu uměleckého ztvárnění mají pochopení. „Lidé – alespoň prostí lidé – věří, že deformace je pokořující, bez ohledu na to, kolik pro vás mají pochopení a sympatií,“ tvrdil. Proto se je snažil ušetřit pohledu na to, když obraz vznikal. A později mohl alespoň doufat v to, že se na svém portrétu nepoznají…

K deformaci samotného obrazu však docházelo ještě před tím, než vůbec vznikly první náčrty díla, které dále, jako známo, postupovaly dle náhodných asociací, jež se odehrávaly ve fantazii umělce. Bacon tuto deformaci z části přibíral již z fotografie, podle které obraz vytvářel. Snímky v jeho ateliéru (a kdo viděl Baconův ateliér, nebude nejspíš ani překvapen) byly totiž často dost poškozené – pošlapané, pomačkané a jinak zničené. Tak vznikaly  její další podoby, které kolikrát s tou původní měly pramálo společného.

Francis Bacon

Později se Bacon uchyloval stále častěji k autoportrétům, jež vznikaly s podobně výrazným zásahem. Příčnou proč irský malíř maloval čím dál častěji sám sebe, nebyla ani tak jeho rozrůstající se izolovanost od okolí, jako spíše vyšší úmrtnost jeho přátel. Už nebylo koho malovat. Mohl by sice použít fotografii svých mrtvých přátel, ale to mu nedovolovaly jeho etické zásady.