Už dlouho si říkám, že ten náš web vyznívá jaksi smutně. Chtělo by ho něčím oživit, vnést do něj trochu té pozitivní energie, jak se říká. Nemyslela jsem si, že bude tak těžké nalézt ve fotografii optimistický námět.

Věděla jsem, co nechci. Žádné pusté krajiny, žádné fotografie, z nichž dýchne na člověka smrt, zmar a pomíjivost. A smutek. Nechtěla jsem ani prvoplánové akty a glamoury, ani módní fotografie. A stejně tak nic křečovitého, násilně veselého. Pak jsem si položila otázku, co vlastně chci, a najednou jsem těžko nacházela slova. Barvu, život, radost… Krásu? Taky. Našla jsem?

Nenašla.

Rozhodla jsem se na to jít tedy z jiné strany. Včerejší den. Vzpomínala jem na všechny radostné okamžiky (bylo jich mnoho), ale jeden byl zvláště inspirativní. -Sedím na židli při kursu kreslení, je podvečer, všichni jsou unaveni a postarší paní vypráví, jak byla s vnoučaty v zoologické zahradě. „Pohled na zvířátka … to vás tak dokáže potěšit…“- Takže jsem se rozhodla pro zvířátka (jak už asi tušíte) a abych to tu neprotahovala, tak ještě vysvětlím, že nemám ráda zvířátka v klecích, zvířátka mají mít svobodu a jejich domovem má být místo, kam logicky náleží. Zvířátka jako urození tvorové.

Našla jsem.

Buffalo-Group-Portrait-P

Nick Brandt fotí zvířecí život v jeho přirozeném prostředí. Původně studoval film a malbu na St Martins School of Art, v roce 2000 začal s focením a jako výchozí bod si zvolil hned Afriku. Africká divočina ho zaujala natolik, že se z profesionálního filmaře stal fotograf divoké zvěře na plný úvazek. Nick při své práci nepoužívá teleobjektiv, rád se jako fotograf dostává do jejich bezprostřední blízkosti, aby je dokázal lépe pochopit. „Přistupuji k focení zvířat k jako portrétu,“ říká rodák z Londýna.

Nick Brandt Nick Brandt

„Nemám zájem vytvářet fotografie, které jsou pouze dokumentární, co chci, je ukazovat zvířata ve stavu svého bytí,“ říká sedmačtyřicetiletý Nick Brandt. Uvědomuje si zároveň, že fotí mizející svět, že dříve nebo později tato zvířata ve volné přírodě budeme těžko nacházet. „Pro mě má každý tvor, člověk nebo nečlověk, stejný právo na život a tento můj pocit, že každé zvíře a já jsme si rovni, ovlivňuje můj pohled do fotoaparátu.“ V roce 2010 Brandt založil neziskovou organizaci s názvem Big Life Foundation, která bojuje proti africkým pytlákům a proti vzrůstající poptávce po zvířatech v zemích Dálném Východu.

Nick Brandt

Nick Brandt fotí na střední formát a upřednostňuje černobílý film, k práci používá nejčastněji Pentax 67II se dvěma pevnými objektivy (nutno však dodat, že k vytvoření dokonalého výsledku si dopomáhá photoshopem). Nejčastěji se zaměřuje na zvířata, ale v jeho pracích bychom našli i neméně pozoruhodné fotografie krajin. Série zakončuje obvykle knižními publikacemi. V roce 2005 mu vyšla kniha On This Earth s 66 fotografiemi, které představují jeho práce od úplných začátků. V roce 2009 shrnul svou tříletou práci do knihy A Shadow Falls, v níž už se odráží jakási melancholie. Třetí kniha by mu měla vyjít v letošním roce a podle všeho v ní bude toho smutku ještě o něco víc, fotil totiž přímo pytláky, kteří se lovem zvířat zabývají.

Nick Brandt

No, sleduji, že svůj původní plán jsem nenaplnila. Dobrý úmysl, který jsem se zvířátky měla, skončil skoro tragicky. Naštěstí tu máme alespoň ty fotografie, na které se docela pěkně dívá. Více jich najdete na osobních stránkách Nicka Brandta http://www.nickbrandt.com/.

Nick Brandt