Vítáme v Lyrice dvě ženy, jež jsou si velmi blízké. Eva a Lýdia – dcera s matkou. Obě ve své poetické tvorbě vyjadřují nejen své niterné pocity, ale zároveň hovoří z duše mnoha jiných lidí. Spojením jejich kreativních energií a počátečních písmen jmen se zrodila EvLyrika.

Evu Vlašičovou většina pravidelných čtenářů už zná. Ráda fotí a maluje, píše a toulá se přírodou. A nejraději toto vše propojuje. V následujících řádcích vám Evla představí svou maminku Lýdii Bujnovou, jejíž nádherné básně doplňuje svými sugestivními fotografiemi.

_

Mama bola celý život učiteľka, do dôchodku odišla len vlani. Žila vo viacerých
mestách, učila na viacerých školách, istý čas pôsobila aj v zahraničí a svoje
bohaté skúsenosti, zážitky, pozorovania spísala nie len do básní, ale aj do
dramatických hier, ktoré kedysi uverejňoval Slovenský rozhlas.

Mama bola členkou ochotníckeho divadla dlhé roky a okrem toho sa aktívne
zúčastňovala recitačných a rečníckych súťaží. Ako autorka veľmi živo
komunikovala s Jozefom Urbanom (autor textu pre Elán – Voda čo ma drží nad
vodou).

Je mi ctou, že sa možem pre svoje obrazy inšpirovať jej tvorbou.

_

Modro

sken_modro

Ticho padám
do modrého neba.
Privrieš sa za mnou
mihalnicou.
Bojím sa dotknúť
tvojej duše.
Hojdáš ma v kolíske slov.

 

Pred túžbou láska
a pred ňou neha.
Neublíž
dievčenským snom.

 

Bojím sa dotknúť
tvojej duše.
Nehovor, nehojdaj,
aj mlčať treba.

 

Noc sa vždy nekončí dňom.

Autorka básně: Lýdia Bujnová
Autorka kyanotypie: Evla Vlašičová