Kateřina Bukolská představuje zbrusu novou úterní rubriku DONAHA.

*

Ptáte se, o čem bude DONAHA? Úterní rubriku jsem si dovolila otevřít pro setkávání s lidmi z rozličných uměleckých oblastí, kteří mne oslovují svým dílem, životním příběhem. Kteří nejen mně, ale nám všem mají co nabídnout. Takže zde budete moci ‚pravidelně nepravidelně‘ potkávat především rozhovory, medailonky, reportáže a třeba i překvapení. Své milé hosty budu obrazně řečeno svlékat ze šatů, ale možná se někteří obnaží sami, jak to u umělců bývá zvykem. Nejde mi však o nahotu, ale o otevřenost, schopnost jít pod povrch a odvahu sdělení.

Měla bych jít příkladem a tak vám na sebe prozradím … fotografii miluji a čím déle se s ní seznamuji, tím více zjišťuji, že umím fotografovat nedokonale a čím dál méně času trávím fotografováním samotným. Je to osvobozující pocit, když se pro mne technika stala dobrým sluhou, kdy se posedlost proměnila v něžné  doteky.

autoportret„Zavřu oči a cítím obrazy. Vím, o čem jsou, i když je nevidím. Otevřu oči. Nepláču, když je zapomenu, pláču, když nepřicházejí .Některé se vrací v mnoha podobách. Když sedím u hotového obrazu, nevidím to samé, ale cítím to samé vzrušení a radost. Setkání s tím miluji. Je tam vše, co potřebuji a něco navíc bez mého přičinění. Samo. Jako by mi někdo odpovídal .“

Tak to mám já s tím „uměním“ a jak to má můj první host v DONAHA, se dozvíte za týden.

 

Děkuji za Vaše podněty či otázky DONAHA na: 2012origin@gmail.com

*

Foto a text: Kateřina Bukolská