Fotograf David Simonton fotí opuštěné prostory, které po sobě na své cestě zanechává člověk. Tato místa pak příroda znovu přijímá za své.

Nápisy, stíny, ale typicky městský nepořádek. Někdo ho záměrně přehlíží nebo si zvykl a dělá, že nevidí, jiný ho považuje za nefotogenický… David Simonton je naopak tímto chaosem fascinován, všímá si ho na svých toulkách po světě, nachází ho v koutech zapadlých ulic i v polorozpořených domech; to něco, co zůstává, když člověk odejde. V jeho krajinných fotografiích se spojuje minulost se současností. Člověk je nenávratně pryč a moc nad prostorem opět přebírá příroda. V místě začínají znova kvést byliny a rostlinky; stromy se derou na povrch.

David Simonton David Simonton David Simonton

Davidovy fotografie se na první pohled mohou jevit jako smutné; cítíme z nich minulost, možná smrt. Kde je ten člověk, co tu žil? Co tu položil základy a pak se nenávratně vytratil? Nevíme. Zanechal po sobě stopu, jako památník – ač beze jména – a ta nezmizí za pár let. Bude tu, dokud se zase jiný člověk nerozhodne vybudovat tu svůj tábor.

Každá trhlina, každý kus nábytku má v jeho fotkách svoji duši.

Objektem Davidova zájmu je něco minulého, téměř zapomenutého. Zmáčknutím spouště zastavuje proces, v němž je místo vlivem přírody proměňováno, a uvádí ho do ještě větší historie; dnes už pravděpodobně vypadá jinak a možná bychom ho podle Davidových snímků nepoznali, kdybychom se jej vydali hledat. Ale takto nad tím asi ani sám fotograf nepřemýšlí. Jsou to objekty, jež ho z nějakého důvodu okouzlily. Davida navíc nezajímá ani tak území jako celek; je příliš zaujat každým detailem, na němž je viditelný zub času asi nejvíce. Každá trhlina, každý kus nábytku má v jeho fotkách svoji duši.

David Simonton David Simonton David SimontonFotografovat začal už jako kluk na střední škole. Fotografie mu byla útěchou, když se jeho rodiče rozváděli. Davidovo dětství právě končilo, domov se rozdělil na dvě půlky. V té době veškerou svou pozornost obrací k focení, všímá si lidí i věcí, které nechává za sebou, zároveň se však snaží o to, dát jim věčnost a přivlastnit si je. Nepřestává se těšit na to, co dalšího ho na cestě potká. Když se Davida zeptáte, jakou fotku považuje za svou nejlepší, odpoví, že tu další. Přichází, aby odešel. Už procestoval 365 měst, nepochybně i on po sobě zanechává stopy. Tento rok oslaví David 60 let a focení mu stále dělá radost. „Fotografie je mojí životní láskou,“ říká.

David Simonton Simonton_TWL_06 David Simonton

 

 

 

 

 

Více fotografií Davida Simontona naleznete na stránkách www.davidsimonton.com.