Vysloveně podzimní výstavu připravila na toto období pražská Galerie jedné věci. Fotografické montáže Daniela Reynka kouzelně propojují krajinu s všedními předměty a vytvářejí zcela nový pohled na věci kolem nás.
Daniel Reynek, prvorozený syn Bohuslava Reynka, vytváří svá díla ve svém rodném Petrkově na Vysočině, kde žije se svým bratrem Jiřím. Jen člověk obklopený autentickou krajinou a nepoznamenaný moderními technologiemi dokáže vytvořit tak poetická díla. Reynek, který se netají tím, že v Petrkově žije bez přístupu k počítači a internetu, tyto fotografie vytvořil klasickou cestou na formát 6×6. Všechny vystavená díla jsou složena z několika barevných negativů. Rozpoznáváme květiny či listy, které Reynek zachycuje v odrazech okenní tabule, nebo tvary rozpuštěné světlem a zrcadlením.
Stále je přitom přítomná tajuplná záře ústředního předmětu. Jeden motiv nepotlačuje druhý, naopak se navzájem doplňují a vytvářejí společně jeden harmonický celek. Chvíli máme až dojem, jako bychom spíše vdechovali atmosféru, než abychom zkoumali složité montáže složené z několika obrazů. Jako by k nám do Prahy dolehla atmosféra podzimní krajiny v Petrkově, kde Reynek celý život žije.
Vesnička na Vysočině pro Reynka dodnes zůstává věčnou inspirací. Už Jakub Deml říkal, že někomu je třeba obejít svět, aby sebe nalezl a někomu stačí setrvat na místě, aby objevil svoji duši. Syn známého českého grafika je toho jasným příkladem.
Fotografie Daniela Reynka si můžete do 15. prosince přijít prohlédnou do Galerie jedné věci, která sídlí ve Spálené ulici v Praze. Pětaosmdesátiletý autor zde zahájil minulý týden výstavu se svým o rok mladším bratrem Jiřím, překladatelem francouzské literatury.
Kdo je Daniel Reynek
Je starším synem básnířky Suzanne Renaud a Bohuslava Reynka, grafika, básníka a překladatele. Vychodil měšťanskou školu, pracoval jako šofér u Pozemních staveb. Fotografovat začal ve čtyřicátých letech (fotoaparát Box-Tengor). Spolu se svým otcem tiskl grafiky, v padesátých letech se podílel na pokusech otce s metodou upravovaného skleněného negativu – fotografikou, označovanou jako „clichés – verre”.
Přibližně od poloviny šedesátých do druhé poloviny osmdesátých let vytvářel fotografické montáže – skládal své barevné snímky přes sebe do dvojic (fotoaparát Praktisix). Tyto fotografie vycházely na obálkách knih Karmelitánského nakladatelství. Je spoluautorem knihy vzpomínek Kdo chodí tmami (Torst 2004). Vystavoval v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem (1991, kurátorka Anna Fárová), v galerii Aoste u Grenoblu (1994), v PEN klubu v Praze (2003) a v Městské galerii Hasičský dùm v Telči (2005). Žije v Petrkově u Havlíčkova Brodu.
Více informací o výstavě s názvem Z matky na syna ve jménu otce naleznete na stránkách galerie.
Follow