Umění vejít tak blízko, že už to blíž nejde. Umění získat důvěru a umění ji neztratit. Každý dokumentární fotograf by měl být obdařen těmito třemi druhy umění. Dana Kyndrová tyto schopnosti očividně má. Jako téma svého zájmu si vybrala ženský svět.

Pro začátek by bylo vhodné zmínit, že v případě tvorby Dany Kyndrové se dostáváme opravdu do bezprostřední blízkosti. Jedná se o situace, které nejsou zrovna líbivé a pro zvláště citlivé estéty mohou být i nepříjemné. Pohybujeme se na poli humanitní fotografie, u níž nad estetikou vítězí téma, otevřenost a upřímnost. Dana Kyndrová ženský svět nebarví na růžovo, nestylizuje ho ani neupravuje. Jedná se o velmi syrovou výpověď osob, jejichž klíčovou rolí je být ženou.

Dana Kyndrová Dana Kyndrová

Focení se Dana Kyndrová naplno věnuje už více než 10 let, její začátky s fotoaparátem však sahají mnohem dál. Vztah k focení si utvořila kolem osmnáctého roku, aby se vyrovnala svým spolužákům, kteří se hlásili na umělecké fotografické školy.

Dana KyndrováKyndrová začala navštěvovat hodiny fotografie u pana profesora Šmoka. Už tenkrát ale byla „postižena“ něčím, co se na FAMU, kde pan Šmok vyučoval, příliš nebralo – fotografie Kyndrové vyznívaly příliš realisticky. „Proč fotíš, jak to každý vidí? To není tvorba,“ vyslechla si několikrát od uznávaného profesora fotografie. Anna Fárová, na kterou se obrátila mladá studentka záhy, co neuspěla u Šmoka, se k její práci stavěla s větším respektem, přesto ji poskytla radu, aby si pro studium raději zvolila jiný obor, než fotografii.

Další kroky Dany Kyndrové vedly na filozofickou fakultu, kde zdárně vystudovala ruštinu a francouzštinu. Dvanáct let poté pracovala na katedře jazyků ČVUT a AMU. V roce 1992 toto zaměstnání opustila a vrhla se do vod profesionální fotografie. V té době se také začala její systematická práce na projektu Žena.

Dana Kyndrová

Žena mezi vdechnutím a vydechnutím

Ženy mnoho tváří. Kdo jsou vlastně zač? Dcery, matky, rodičky, přítelkyně, děvky, bojovnice. Jejich role jsou různé; jsou chameleony, trochu nevěrné své barvě, aby si obhájily své místo na světě. To, co Kydrová na svých snímcích zobrazuje, není hra v tom smyslu, že by se jednalo o záběry smyšlené či instalované, přesto jsou ženy na jejích fotkách herečkami, jsou herečkami samy sobě. Zarytými ženami.

Dana Kyndrová

Místa, na kterých jsou zachycené, až už se jedná o církevní, sportovní nebo státní ceremonie; mše, manifestace, výročí, módní přehlídky, soutěže, slety, spartakiády, ale i nevěstince, bary, ulice, to všechno jsou místa, které ženám dávají prostor pro jejich životní hru.

Dana Kyndrová Dana Kyndrová

 

 

 

 

 

Dana Kyndrová zachycuje ženy při obřadních a leckdy při zásadních situacích (např. při porodu), anebo ve zcela běžných rutinách. Jak uvedl Jaroslav Boček v její fotografické knize: „Kyndrová jako fotografka pudově cítí to, co v poslední době teprve nesměle odhaluje antropologie a sociologie, že veškeré lidské konání je formováno zvyky a obřadností.“ Naléhavosti je ale v těchto snímcích více, než může být na první pohled patrné.  „Ženy mezi vdechnutím a vydechnutím“, jak autorka tuto sérii fotografií nazvala, trpí diagnózou žena, tedy ženskostí příliš brutální.

Fotografie z cyklu „Ženy mezi vdechnutím a vydechnutím“ si můžete do 14. června prohlédnout v galerii Artinbox.