Dům umění města Brna připravil rozsáhlou výstavu fotografa Vojtěcha Slámy. Téměř čtyřicetiletý fotograf tím ukončuje další životní éru, která trvala bezmála 10 let.

Když se v roce 2004 konala v Pražském domě fotografie výstava s názvem Vlčí med, byl Vojtěch Sláma studentem druhého ročníku Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko- přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě a členem brněnské fotoskupiny ČESKÁ PARALAXA. Už tenkrát nápadně vystupovaly jeho černobílé čtvercové snímky z nudných konceptuálních experimentů, které si tak oblíbili studenti vysokých škol. Vojtovy snímky vynikaly až neobvyklou klasičností a schopností přeměnit zdánlivě běžný okamžik na pocitově silnou momentku. V albu Vlčího medu šlo číst jako v deníčku dospívajícího chlapce, který si fotoaparátem zaznamenává okamžiky svého života. Rozsáhlá výstava v Praze zakončila jednu jeho životní kapitolu, ale to už Vojta pomalu otevíral novou.

Pohled do výstavy Colorjoy

Výstava Colorjoy, kterou koncem listopadu zahájil Dům umění města Brna, se od Vlčího medu v zásadě neliší. I tentokrát si autor uchoval deníkovou formu a ani v tomto případě fotografie nejsou pohými vizuálními záznamy toho, co se kolem něj děje, ať už je na cestách po Indii, Americe nebo na moravském venkově, ale dokáží silnou atmosférou vyjádřit, co v tu chvíli jejich autor cítil. Colorjoy je deníkem prožitků, ale v tomto případě si Vojta vypomáhal ve vyjádření barvami. Ačkoliv na snímcích zobrazuje – kromě několika autoportrétů – své přátele nebo osoby, jež na cestách potkával, mohli bychom říct, že se jedná o deník jednoho člověka. Vojta se ani nesnaží vykládat příběhy druhých lidí, ale vypráví sám za sebe své osobní dojmy.

Pohled do výstavy Colorjoy Pohled do výstavy Colorjoy

 

 

 

Mohlo by se to také jmenovat „léto, zima, léto“. Podzim a jaro jsou možná období nejkrásnější, ale příliš rychlá a postižená prací na to abychom stihli ještě žít. V létě a v zimě můžeme na delší dobu odjet z města a žít jednodušeji, či naopak odjet do jiného města a jen se toulat. Je důležité mít čas…, vyčistím karburátor u motorky a za někým jedu. Vnímám závislost jako neschopnost dělat , co nás napadne. Moje snímky nejsou záznamem závislosti, ale reakcí na ni,“ upřesňuje Vojta svůj přístup k focení. Vzhledem k tomu, že fotka není jeho jedinou činností, může v ní nacházet možnou formu úniku ze svých stereotypů. Nechává se unášet příhodami a náhodami, které se při jeho cestách dějí a přitom naplno vnímá tyto své okamžiky svobody a prostřednictvím aparátu je zaznamenává.
Pohled do výstavy Colorjoy Pohled do výstavy Colorjoy

 

 

 

„Během jedné z mých cest po Indii, v době čekání na autobus, byl můj Rolleicord ukraden. Prodavač čaje křičel: čór, čór, čór! Ták…, konečně jsem nebyl fotografem. Mohl jsem začít nefotografovat, nežít skrz kameru. O týden později jsem šel na bazar a kamarád z koloniálu mi půjčil bakelitový aparát Agfa Clack 6×6. Čočka jako sklíčko z dětských Primek, dvě clony, dva časy, hledáček upadl. Koupil jsem také další svitky Agfachrome 100 RS s expiračním datem November 1992. Pet-lahve a různé fólie nalezené mezi odpadky, byly jako fotografické filtry dobré dost, dost „indické“. Časem jsem používal i jiné aparáty a potom se zase vrátil k Rolleicordu a Flexaretu. Tímto krátkým příběhem jsem však chtěl říct, že když jsem konečně na chvíli zapomněl, že jsem fotografem, a začal jsem si hrát, ukázala se jiná cesta, jak zaznamenat podstatné věci. Ztráta fotoaparátu v Indii mne přivedla ke způsobu práce, který jsem pak začal používat i v „našem“ světě,“ vysvětluje Vojta, proč přešel z černobílé dokonalé fotky k neostrému obrazu, který je pro Colorjoy stejně příznačný jako pestré barvy.

Prožil jsem to všechno znova

Pohled do výstavy ColorjoyPři procházení výstavou, která čítá na více než sto fotografií, mě napadala otázka, jaké to asi je neustále se vracet ve svých zážitcích do minulosti a ustavičně si dávné prožitky připomínat. Výstava Colorjoy je seskládaná z velice intimních vzpomínek, ale pro mě jako pro návštěvníka, který nezná zákulisí zachycených situací, nabízí možnost na chvilku vypadnout z předvánočních zmatků, které se odehrávají venku. Snímky jsou příjemně navoněné atmosférou a přitom nezatížené složitými gesty, jimiž by se Vojta chtěl zalíbit současné umělecké scéně.

Za krátko s Vojtou usedám v jeho kavárně Flexaret pod Petrovem, kde výstava Colorjoy pokračuje. Od Vojty, který příští rok oslaví 40 narozeniny, se dozvídám, že tato výstava ukončuje jednu jeho éru trvající bezmála 10 let; tentokrát však o mnoho zásadněji než tomu bylo v případě Vlčího medu. Hovoří o vyčerpání a vyčerpán zvýšenou horečkou, se kterou se už pár dní potýká. Vážím si toho, že si na mě udělal čas.

Pohled do výstavy Colorjoy

„Další mé práce už budou o mnoho objektivnější, než tomu bylo dosud. Proč? Právě proto, že je mi nepříjemné připomínat si minulé chvíle. Na vystavení souboru Colorjoy jsem systematicky pracoval od letošního léta a bylo to opravdu únavné. Každá fotka má svůj příběh, který já musel prožít znova,“ přiznává. Zdůrazňuje také, že Colorjoy není jen výstava v Domě umění, ale především s tím vyšlá kniha, která obsahuje některé fotografie navíc. Kniha má pro něj větší význam, protože ta – na rozdíl od výstavy – přetrvá. Nutno však dodat, že velkoformátové fotky, které jsou zhotovené ve třech variacích buď na plátno, papír nebo dřevěné překližky, nabízí divákovi úplně jinou podívanou.

Výstava Colorjoy v Domě umění v Brně bude k vidění do 12. ledna 2014.