Přinášíme další Fotostory Štěpánky Burešové.  Read more →

Přinášíme reportáž Štěpánky Burešové z vernisáže výstavy a srazu fb skupiny MF CZ/SK na VII. OVARtu, který se konal 22. října 2017 v restauraci U Sapíka v Dobšicích u Znojma.

 

 

Šéf OVARtu:   Přemek Dufek *

Vystavující:      Richard Beneš*, Radana Bezděková*, Štěpánka Burešová*, Vladimír Hudeček*, Vlaďka Kočvarová*, Silvie Kozohorská*, Štěpán Rak*, Štěpán Šupka*

Úvodní řeč:      Luboš Blažek*

Báječně hráli:   Pepa Barnet & Sešup

DneskaNe

Fotili, tančili, jedli, pili, smáli se – prostě bavili se: všichni zúčastnění

Smůlu měli:     Ti, co nepřijeli

 

 

Vysvětlivky:        

MF – facebooková skupina Mobilní fotografie CZ/SK                             

OVARt – Ojedinělé Výtvarné ARtefakty – setkání lidí spojené s výstavou děl, které se konají 2x ročně 

* – členové Mobilní fotografie

Pepa Barnet & Sešup – countryfolková kapela ze Znojma

DneskNe – poppunkrollová kapela z Kroměříže

 

 

Autor fotografií: Luboš Blažek

Text: Štěpánka Burešová

 

Minulý týden jsme ve Fotostory mohli vidět hodně silné fotky Štěpánky Burešové z místa, ze kterého mrazí v zádech. Dnes nám Štěpánka v Lyrice ukáže, jak může spojení s obrazem z takového místa ovlivnit jedno malé haiku, které by samo o sobě bez doprovodného obrazu mohlo být úplně o něčem jiném. Read more →

Čížov, taková malebná příhraniční dědinka v NP Podyjí. Pár domů, opravený kostelík, nové dětské hřiště. Člověk má pocit, že se tu zastavil čas a on se opravdu zastavil. Pro někoho možná navždy. Read more →

Znáte to, když se Vám hlavou honí hejna myšlenek? Vláďa Hudeček ty svoje pochytal do Lyriky.

Read more →

Život je dar… a my jsme „podivná smečka“ . Tak začíná úvod blogu jedné výjmečné „smečky“, která se tu na Zemi sešla, aby tento dar společně objevovala a oslavovala. Aby se uzdravila ze svých bolestí a strastí a pochopila jedinečný zázrak života.

Ať vás jejich Fotostory inspiruje! Read more →

Zdeněk Kamrla je už čtenářům AFUKu dobře známý. Tentokrát jsme pro Lyriku opět sáhli po jednom z jeho týdnů, který doprovodil popisem ve verších a vybrali z něj devět fotografií. Ty ostatní můžete vidět zde.

 

Mám oči, co doširoka rozevřené
jsou slepé, však slyší slova co do kamene
vytesal člověk co našel štěstí na ulici,
leželo klidně, ten člověk byl už statisící …

 

Mám oči a i když otevřené,
ve spánku sním o zemi zaslíbené,
kde smrt je milá, vlídná dáma,
co zpívá a nepřichází sama …

 

Mám oči, které každé ostře vidí
a někdy se zato také stydí,
že vidí to, co vidět někdy není
a že někdy je mi z toho na zvracení …

 

Do očí prší a do pršení sněží
a koně běží sami, bez otěží,
tak jako vyjde slunce zase stokrát znova,
jak bude svítit cestou zpátky ze hřbitova …

 

Do oka světlo svítí, když je otevřené
a daně platit z bytí člověk zapomene
a z děr pak vylézají všelijací tvoři
i z díry v nebi a nebe stále hoří …

 

Kolik je třeba očí, aby uviděly Lásku,
i ve všedních dnech odpověď na otázku
se skrývá v tajuplné pavučině,
tam za zrcadlem ve světě Alenčině …

 

Co vidí oko když z nebe hvězda padá,
když nad ránem je noc tak stále ještě mladá,
co všechno vidí oko staré, moudré sovy,
co doširoka otevřené je … co vidí oči … kdo ví …

 

 

Zdeněk Kamrla

stránky autora

 

rozhovor na AFUKu

 

profil na Week Of Life

 

profil na Facebooku

 

Tvrdé, přímé, nekončící. Tak působí linie města, které vstalo z popela jako Fénix. Televizní věž propichuje sametové nebe nad Berlínem, runway bývalého letiště Tempelhof brázdí kolečka skejtů, Mauerparkem se táhnou nekonečné záhony barevných stánků, starou betonovou jizvu zdobí výmluvná tetování. Berlín prošel za posledních několik desítek let neuvěřitelnou transformací. Fotopostřehy Toma Hudečka. Voilà!

 

 

Foto: Tom Hudeček na Lubitel 166B a Kodak TriX

 

Na rozjezd po prázdninové přestávce tu máme malou krátkou Lyriku Vladimíra Hudečka. Read more →

Reportáž s fotkami a téměř lyrickým textem Jirky Trnky. V ukázkách si navíc můžete přečíst to, co jste na akci „VIII. tiché úterý“ 13.června v olomoucké kavárně Kratochvíle mohli slyšet naživo.

 

Ztichnul čaj i pivo. Ztichnul vzduch. Tichá je Kratochvíle. Tiché je úterý.

Tiché lodi prorážejí jemně ticho tóny a zpěvem.

Vplouvá do ticha František. Milostná, melancholická, tichá i drsná Olomoucká poezie.

Ticho se leklo.

Stanislav v slamáčku. Netiché básně. Stručně, jasně, důrazně… a pak i tiše.

Hlučně tichá i tiše hlučná pauza, víno a cigáro. Diskuze.

Hynkovy zámky převalují ticho před sebou. Zvuk se natlačí do ticha. I v tiché písni.

Pak vše ztichlo. Kratochvíle, čaj i pivo.

Blíží se středa. Končí Tiché úterý.

(Jirka Trnka)

 

 

Stanislav Denk:

Nevěsta

unikající čistotě

stínem. Špiní chrám

plodností. Hrou. Dýmem

svázané osudy. Zastudí

chodidla bosá. Jamkou

vzdechu. Tvrdého zrna

naděje. Veroničinou rouškou

visící na trnu.

 

 

František Vrba:
Městem

hladina kaluže hnula se jen zvolna

stín staré lampy je rozlomená lžíce

nabírá můry tápající domů

kočka se stáhla k nohám popelnice

 

a na komínech černé vrány hnízdí

stejně tak v sukních holek z Olomouce

láska je ticho vytloukané při zdi

retko co nutí ještě nadechnout se

 

 

Tiché lodi:
Oknem do zahrady
Koukám oknem do zahrady

vítr tam ohýbá černé stromy

nad březovou kolébkou

 

Tolik strachu z nejistoty

anděl tančí na špičce jehly

pod srpnovou oblohou

 

Rozháníš vzduch cigaretou

pláč utichá pod peřinou

běžíš zmaru v ústrety

 

A měsíc zase nakukuje

zda čistá duše k němu pluje

nad hořící moruší

 

Foto: Jirka Trnka

 

Lith print není ve světe fotografie žádnou novinkou. Je to kreativní proces, který se v mnoha aspektech liší od černobílé klasické zvětšeniny. Read more →

Fotolyrika Lenky Faltejskové pohladí duši a zahojí rány. Read more →