Stejně jako loni se mi ze Sobotky zatraceně nechtělo. Bolí mě v krku a v hlavě doznívá newyorský blues a pirátský hajhou. Dílna překladu písňových textů pod taktovkou Mikuláše Bryana byla plná výzev a jazykově-hudebních úletů. V přízemí secesní Spořitelny zněla kytara vyrobená z krabice od doutníků. Místo rumu a kafe černýho jak rakev tekly hektolitry zelenýho čaje. V kabelce jsem celý týden nosila darovanou zmuchlanou „chesterfieldku“.

Festival Šrámkova Sobotka už dávno není jen o jazyku a literatuře. Lyrika dnes, téma jubilejního 60. ročníku, se jako červená nit – to klišé miluju – táhlo vod Vokýnka, kde voněl rum a dýňová polívka, podloubíčkem kolem Járy až na Poštu, kde se denně potkávalo 60 knedlíků s kopou zrnek rýže. No prosím.

Sobotecká festivalová aréna nabízí relativně malý prostor a přesto tady do sebe nikdo nenaráží. Naopak, je tu dost místa pro autentickou nespolečenskost i zdánlivě bizarní prolínání věků, (ne)vkusů a nálad …

… a všichni se stejně nakonec potkají u Vokýnka.

Tak zas přístě, Fráňo!

 

„Josef, kterému se neříká Pepa, ale miláčku

Potetovanej chlap u okýnka, kterej nalije dvojčičku vínečka

Hrabal, který si přišel posedět na Třešňový jarmark

A jednou ti takhle zavolají, že už k té staré paní nemusíš chodit uklízet, jenže vy jste byly přítelkyně

Koupíš si pivo a víš, že si k tobě prostě nikdo nepřisedne

Ta mandolína je fakt marnej nástroj

Tři citrónky a triangl

Ještě mám tři minuty…miláčku, jdeme

No, dyť to hraješ dobře, vona to bude hrát!“

        (Eva Suková)

 

Foto: Radim Kučera