Začátek 19. století – doba, kdy se fotografie teprve hledala, co vše zmůže a může. Může být uměním? Pokládali si tenkrát teoretikové otázku. Jedním z představitelů tehdejší umělecké fotografie byl i Portugalec Carlos Relvas. Galerie Rudolfinum právě vystavuje jeho fotografie.

Jestli fotografie uměním je či není si pokládali vždy – a stále tomu tak je – spíše řečníci, teoretici, než aby si něčím tak bezvýznamným zaobírali sami tvůrci. Carlos Relvas byl nadšencem, fotkou se neživil, nýbrž se jí bavil a proto si také mohl dovolit mnohé experimenty, jež by profesionální fotografové nemohli.

Ovce, Kolem 1870 Koňské sedlo, kolem 1880

 

 

 

 

 

 

 

Carlos Relvas se vždy označoval jako fotograf amatér. Tento výraz musíme chápat v původním významu tohoto slova jako „milovník“ fotografie, jako někdo, kdo tvoří z lásky a pro potěšení. Relvasovo výtvarné nadání a na svou dobu neobvyklá svoboda ve výběru motivů činí spolu s novátorskými postupy jeho dílo dodnes překvapivé a inspirativní,“ uvádí kurátor Pavel Scheufler hned na začátku výstavy.

Jako objekty svého zájmu si Relvas vybíral přátelé, rodinu, ale také tuláky, pastýře či zemědělce. Bylo by však chybou představit si klasický sociální portrét, jaký známe od jiných fotografů. Relvas přistupoval k klidem z nižších sociálních tříd s pokorou, a to i přes to, že on sám se pohyboval ve vyšších kruzích. Zval si je k sobě do ateliéru, aby je vytrhl z jejich přirozeného prostředí a díky dokonalému technickému provedení jim znovu navrátil důstojnost a vyzdvihl myšlenku jejich jedinečnosti.

Portrét mladé ženy, kolem 1880 Autoportrét, 1868-1869

 

 

 

 

 

 

 

 

Důležitou část výstavy tvoří také autoportréty samotného tvůrce, ze kterých můžeme rozpoznat v Relvasovi zdatného, ale také velmi přitažlivého muže, jehož tvář podle tehdejší módy zdobila pečlivě upravená bradka a knír. „V Relvasových portrétech převažuje divadelní výraz, Relvas i jeho modely přebírají role stejně jako herci, autor samotný bral na sebe podobu jezdce z koridy, jindy se objevoval jako pastevec, badatel či státník,“ říká Luis Pavão, portugalský fotograf a restaurátor fotografie.

Pohled na Měsíc, 1880-1890

 Carlos Relvas pocházel z Portugalského venkova, kde se roku 1838 narodil. Citlivý přístup, který je z jeho fotografií znát, pramení nepochybně i z nelehkého osudu, který ho provázel. V 16 letech byl oženěn se stejně starou dívkou, během tří let se jim narodili tři děti a pár let nato přibyly ještě další dvě. Z početné rodiny se však dlouho netěšil – jeho žena tragicky zahynula, stejně jako jeho syn, který pravděpodobně spáchal sebevraždu. Rok po smrti své ženy se oženil znova, ale jeho syn macechu nepřijal a jako dědic domu, v níž rodina bydlela, a který patřil zesnulé matce, svého otce s novou družkou z domova vyhnal.

Carlos Relvas a jeho druhá žena Mariana Celý život Carlose Relvase je dnes ale zahalen do spekulací a odhadů. Jako amatérský fotograf po sobě zanechal jen nepatrné stopy, proto se můžeme jenom domnívat, jak to ve skutečnosti tenkrát bylo. Stejně jako neznáme identity jeho modelů a tudíž ani nevíme, kde všude se jeho snímky nachází. Takový už je úděl amatérských fotografů, aby zůstala jejich existence navždy skryta. Snímky však žijí dále, ač často beze jména.

Carlos Relvas zemřel ve svých 55 letech na následky jezdecké nehody a jeho sláva pohasla na více než sto let. Až po roce 2000 se Institutu portugalských muzeí a městu Golegã podařilo obnovit jeho secesní ateliér a zpracovat pozůstalost, která čítá jen v negativech na 13 000 položek. Úsilí připomenout Carlose Relvase bylo završeno vydáním monografie a výstavou v Museu Nacional de Arte Antiga v Lisabonu v roce 2003,“ uvádí dále kurátor.

Relvasův ateliér. Golegã. Portugalsko, 1872-1876Výstava Carla Relvase v Rudolfinu nese název Objekty věčnosti a je rozdělena do 7 částí: Objekty věčnosti, Krajiny a architektura, Portréty, Na farmě, Lodě a pobřeží, Každodenní život a Ateliér umělce. Kurátor  Pavel Scheufler vybral celkově 59 snímků, z nichž většinu tvoří originální kolodiové negativy. Výstava byla uspořádána ve spolupráci s Câmara Minicipal da Golegã, je koncipovaná jako putovní. Po premiéře v Praze je připravena k reprízám v dalších evropských metropolích.

Termín konání:  23.5. – 15.9
Galerie Rudolfinum
Alšovo nábřeží 12, Praha 1
http://www.galerierudolfinum.cz