Bill Brandt zvládnul ve své kariéře fotografa postupně projít všemi možnými žánry. Pomocníkem na cestě mu byl jeho instinkt, ale také pořádná dávka štěstí.

Bill BrandtSyn britského otce a německé matky Bill Brandt vyrůstal v průběhu 1. světové války. Krátce po válce byl nakažen tuberkulózou a většinu svého mládí strávil léčením. Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Při dlouhých chvílích léčby – nejdříve ve Švýcarském Davosu, poté ve Vídni – si začal pohrávat s fotoaparátem. Brandt měl štěstí –  zdraví se mu vrátilo. Rozhodl se pokračovat ve fotografii a nastoupil ve Vídni do portrétního studia.

Jeho osud by však patrně vypadal jinak, kdyby ve svých pětadvaceti letech nepotkal malíře a fotografa Mana Raye. Brandt nezaváhal, chytil příležitost za pačesy, a odjel s Rayem do Paříže, kde mu začal roku 1930 vypomáhat v jeho fotografickém studiu. Ale nebyl to jen Man Ray, kdo mladému Angličanovi poskytoval cenné fotografické rady; v Paříži se Brandt setkává také s maďarským dokumentaristou Kertészem či Brassaïem, ale poprvé tu objeví i zdánlivě obyčejné fotografie Eugéna Adgeta, jež ho zasahují asi nejvíce.

Dodnes se v některých starších knihách dočtete, že byl Brandt anglické národnosti.

Bill Brandt, narozený v roce 1904 v Hamburku, se celý život styděl za svůj německý původ a úpěnlivě se ho snažil do poslední chvíle tajit. Dodnes se v některých starších knihách dočtete, že byl anglické národnosti, a že když na začátku 30. let odjížděl z Paříže, tak se vracel do rodného Londýna. My už dnes víme, že to není pravda. Když se téměř třicetiletý Brandt v roce 1933 přestěhoval do Londýna, ocitl se v cizím prostředí a teprve město musel objevit.

Bill Brandt Bill Brandt Bill Brandt

 

 

 

 

 

 

Řečeno jinými slovy se Brandt dává na dráhu fotoreportéra. Ve svých fotografiích však opět hledá tváře; s lehkostí profesionálního vypravěče podává obraz obyčejného života, do kterého se vejdou lidé všech sociálních kategorií. Nementoruje, ale sděluje své pocity. Později se spojí s tiskem a své snímky publikuje např. v magazínech  Liliput, Picture Post a Harper’s Bazaar.

Bill Brandt Bill Brandt Bill Brandt
I v první polovině 40. let pracuje jako reportér, jeho oko fotografa se však za tu dobu stalo o mnoho citlivější. Ostatně v jeho tvorbě vždy hrály roli dva momenty: moment pravdy a moment výtvarnosti. Během 2. světové války často využívá výpadky proudu, aby fotil noční ulice ozářené měsíčním světlem. Ale soustředí se také na onen magický okamžik těsně před výbuchem, kdy má člověk pocit, že celý svět stojí. Ticho, vyprázdněnost… a pak obrovská rána spadlé bomby, hukot letadel.. ale to už není nic pro Branda, protože ten má to své nafocené.

Třetí dech

Bill Brandt - Francis Bacon, 1963Později se Brandtův zájem přesouvá opět k portrétům a fotí známé osobnosti. V roce 1963 vytvoří jeden ze svých nejznámějších snímků, na kterém je zachycen malíř Francis Bacon při procházce po Primrose Hill v bouřlivém večerním světle. Oči portrétovaného jsou sklopené, tvář odvrácená. Širokoúhlý objektiv, který Brandt právě začal používat, umocňuje atmosféru a umělcovu duševní nejistotu. Bacon tento snímkem nikdy nepřijal, dle něho byl příliš falešný a Brandtovo zobrazení banální. Nebyla to jediná kritika na účet německého fotografa: kritici Brandtovi často vyčítali přílišnou melancholičnost. „Všichni lidé na Brandtových fotografiích vypadají jako by byli odsouzeni k smrti,“ prohlásil jednou David Mellor.

Dráha některých fotografů se ubírá se vzrůstajícím věkem od aktů ke krajinkám a kytičkám – těch je více, a pak jsou výjimky, jako byl například Bill Brandt, který zvolil opačný postup. Akty, které začal tvořit v padesáti letech, jsou však natolik výtvarně zpracovány a nakolik dvojjazyčné a zároveň nevinné, že mají blíže spíš k přírodním objektům. Cožpak ty údy nepřipomínají spíše kopce, těla balvany, pokožka břicha moře, ruce kamínky a ucho mušličku pohozenou na pláži? Brandt, okouzlený širokoúhlým objektivem, nechává těla splynout s krajinou a krajinu s tělem, jako jeden neoddělitelný celek.

Bill Brandt Bill Brandt Bill Brandt

 

 

 

 

 

Fotograf musí objevit to, co ho doopravdy zajímá, jeho instinkt musí být natolik silný, aby si vyšlapal vlastní cesty,“ prohlásil Brandt při jednom rozhovoru. On ten instinkt měl, ale zároveň s ním vlastnil také neobyčejný talent a snad ještě potřebnější štěstí. Jen díky této magické trojici se mohl stát jedním z nejdůležitějších osobností fotografie.