Tanec je projevem těla a duše; těžko ho zastavit, těžko ho zachytit fotoaparátem. Bertil Nilsson se o to přesto pokouší a ačkoliv se může zdát, že je pouhým dokumentaristou představení, které se před ním odehrává, jeho fotografie skrývají víc… Nestačí se dívat, ale je nutno i cítit.

Bertil Nilsson vyrůstal ve Švédsku, obklopen křišťálovými jezery a rozlehlými divokými lesy. V roce 2004 se sice přestěhoval do Londýna, ale vztah k přírodě už mu zůstal. Nyní, ve svém nejnovějším projektu Naturally, vzpomínky znova odhaluje; znova se vrací do dětství a zkoumá krajinu, tak jak si ji pamatuje.

Životním tématem Bertila Nilssona je tanec; poprvé ho objevil až v Anglii, kde se setkal s cirkusovými akrobaty, které následně začal fotografovat. Není lehké fotit tanec, dokázat zastavit pohyb. S dobrým výsledkem se to daří jen těm nejlepším fotografům. Umět ovládat fotoaparát je základ pro fotografické řemeslo, ale to se dá naučit. Získat důvěru člověka je však běh na dlouhou trať, kde je výsledek je často nejistý. K fotografování tance je navíc potřeba jakési souznění mezi tanečníkem a fotografem. Bertil Nillson byl trpělivý a po několika letech se mu to povedlo. Nyní když už dokáže zachytit věrný výraz pohybu, může si dovolit vnést do tanečních představení i své kreace.

Bertil Nilsson

Nilsson často pracuje s nahou postavou, u níž tělo i pohyby více vyniknou. Dříve fotil akrobaty především v ozvláštněných interiérech, dnes se však obrací znova do přírody Není pochyb o tom, že krajina a tělo spolu navzájem souvisejí, ztvárněním švédského fotografa se však zdají být obě části jako doslova srostlé k sobě. Cítíme, jakoby tanečník do krajiny, kde byl vyfocen, skutečně patřil; jakoby on vznikl pro ni a ona pro něj.

Tato souhra je však paradoxně postavena na kontrastech, nejen barevných, ale také týkajících se gest a tvarů. Do volného projevu každého tanečníka vnáší Nilsson svými zásahy jakýsi neutichající chaos, který může připomínat cirkusové vystoupení. Není divu, vždyť v cirkuse v roce 2006 započal svou fotografickou kariéru a inspiraci, kterou tam načerpal, si s sebou nese do dnes.

Nilsson se snaží převést cirkus do praxe; odstraňuje znaky aranžovanosti jako pódium, osvětlení, kostýmy a make-up a zaměří se jen na gesta a proces vytváření cirkusu. Jen tak může cirkus působit nenuceně a přitom výrazně.

Další tvorbu Betila Nilssona naleznete na stránkách http://www.bertil.co.uk/.