Malíř, grafik, tvůrce plakátů, dekoratér. Alfons Mucha patří k významným osobnostem českého i světového umění. Dnes je tento tvůrce Slovanské epopeje tak trochu omylem považován i za vynikajícího fotografa.

Alfons Mucha, autoportrétProč omylem? Sám Alfons Mucha se totiž za fotografa nikdy nepovažoval. Ačkoliv fotil rád a často, a máme-li dnes nějak zhodnotit jeho fotografickou práci, tak také dobře, neměl ve fotce žádné ambice. Fotoaparát používal vždy jen pro vlastní účely a potřeby. Fotil modelky, které později maloval, své přátelé anebo si jednoduše vedl fotografické záznamy z cest.

Chlebem mu byly komerční zakázky, ostatně na nedostatek práce si stěžovat nemohl. Dělal knižní ilustrace, kresby pro periodika, zakázkové portrétní olejomalby, reklamy, klenoty, dekorační sošky, architektonické návrhy, ozvláštněné průmyslově vyráběné předměty – od krabic na sušenky po státně šířené tisky československých poštovních známek bankovek.

Alfons Mucha

Fotografovat začal umělec, žijící v letech 1860 – 1839, od poloviny 80. let 19. století. K fotce ho přivedli bratři Lumiérovi. Mucha váben představou, že konečně bude moci zachytit pohyb ve všech jeho fázích, propadl kameře už při prvním kontaktu s ní. Zakrátko už pracoval s šesti různými kamerami.

Gauguin od Alfonse MuchyMezi první Muchovy záběry patří v 80. letech 19. století pohledy z oken pronajatých pokojů, u nichž kreslíval. Malířské skicáky přirozeně nepřestal plnit dalšími svými náčrtky, avšak vedle toho si nově obstaral také fotografické alba, kam zakládal všemožné vizuální poznámky z cest a suvenýry z návštěv. Fotografoval na všedních procházkách, zachycoval podoby prostředí, v němž bydlel, ateliéry, kde pracoval a kde přijímal významné hosty.

Jeho aparátu neušli Karel Václav Mašek nebo Luděk Marold, a později také Paul Gauguin. Vedle toho Mucha rád fotil i sám nebe , jednou s tváří přísně hledící do objektivu, jindy jakožto umělce a tvůrce sedícího u svých obrazů.

Alfons Mucha tumblr_lp1tofwfJ81qad4vso1_500

Nejvýznamnější roli v jeho díle, ať už malířském nebo fotografickém, hrála ale vždy žena; žena krásná, noblesní a smyslná. Modelkám, které skicoval „na živo“, zakrýval prý rouškou tvář, pokud ho příliš rušily. Při fotografování to nedělal, naopak některé litografie těží uhrančivost pohledu zobrazených figur právě z pomocných snímků. Modelčiny pózy nejsou prvoplánové a ani výrazy nejsou příliš vyzývavé, občas snad Muchovi můžeme vyčíst jakousi neuvolněnost až vypjatost, kterou dívky  na diváka působí.

Alfons Mucha byl fotograf samorost;  řemeslu ho nikdo neučil a jestliže u  fotografie nakonec zůstal až do sklonku svého života, bylo to naprosto dobrovolné rozhodnutí. Byla to záliba a snad i pomůcka pro malování, nic víc. Koneckonců Mucha nebyl jediným malířem ve své době, který sáhl po fotografickém aparátu; z těch nejslavnějším to byli také například Degas, Gauguin, Renoir, Munch, Matisse, Toulouse-Lautrec a další. V 19. století ještě fotografie za umění uznána nebyla (ačkoliv fotografie už ambice stát se uměním má) a tito tvůrci ji využívali pro potěšení nebo jako pracovní nástroj. Dnes patří autor Slovanské epopeje paradoxně také k významným českým fotografům, jehož snímky řadí Jan Mlčoch k „nejexkluzivnějším sbírkovým předmětům“ Uměleckoprůmyslového muzea.