Alexandro Rodčenko představoval hlavního protagonistu ruské umělecké avantgardy. Oprostil fotografii od její strnulosti a vnesl do ní zcela nové výtvarné prvky. To nejzásadnější z Rodčenkovy éry momentálně můžete vidět ve Vídni.

Děvce s Leicou, 1934 Rodchenko Alexander, Portrét matkyPlakáty, obrazové a textové koláže, které jsou s Rodčenkem neodmyslitelně spjaté a samozřejmě také fotografie – to, spolu s vybavením, které k práci používal, tvoří retrospektivní výstavu, kterou do 25. srpna hostí vídeňská galerie Westlicht. Dohromady je k vidění více než 200 děl. Na výstavě nechybí ani jeho neznámější snímky , jimiž jsou Portrét matky z roku 1924, Schody z roku 1929 anebo Dívka s Leicou z roku 1934.  Petrohradský rodák vynikal jako všestranný umělec: byl originálním malířem, sochařem i grafikem.

Rodčenkův způsob práce se snímkem byl zásadní pro celé dějiny fotografie. Oprostil uměleckou fotografii od zpodobnění s namalovaným obrazem, o což se snažili výtvarní fotografové 1. poloviny 20. století. Charakteristickým znakem Rodčenkova stylu byl experiment: šikmé vyobrazení, pohledy z vrchu, ostré kontrasty a textové koláže. Rodčenko byl autorem sloganu:  „Experimentování je povinností každého moderního umění“, kterým se posléze řídili všichni představitelé ruské avantgardy.

V letech 1923 – 1925, kdy Rodčenko upravoval časopis Lef vedený Vladimírem Majakovským a posléze Novyj Lef, vyšlo zde kromě jeho děl i několik statí věnovaných fotografii včetně programové statě „Cesty současné fotografie“, jež popudily tradičně orientované fotografy sdružující se kolem časopisu Sovetskoje foto.

Osip Brik. Nepublikovaná ilustrace pro obálku časopisu LEF, 1924 Koláž s Leninem, na výstavě v Paříži v roce 1925 Plakát Alexandra Rodchenka

Dynamika, se kterou k fotografii Rodchenko přistupoval, lze přičíst pouze k jeho dobru. Tak ho znají dějiny umění: jako věhlasného inovátora, který udává směr nového umění. Málokdo se ale odhodlá poukázat na jeho druhou tvář: jeho minulost je, stejně jeho doba,  navždy spjata s krutnou bolestí, s nesvobodou a nakonec i se smrtí milionů lidí. Nemělo by se zapomínat, že Rodchenko byl hrál po roce 1917 důležitou roli v propagandě komunismu v Rusku.

Stavba Bělomořského kanálu, 1933 Práce v rytmu orchestru, 1933

Naštěstí ani tyto fotografie vídeňská výstava před návštěvníkem neskrývá. Příkladem Rodchenkovy poddajnosti komunistickému režimu jsou snímky z Bělomořského kanálu, které zobrazují vězně a otroky jako spokojené pracující dělníky. My však už dnes víme, že Rodchenkovy fotografie, jež bolševici používali pro propagaci ruského komunismu, do tisku a na plakáty, se zakládaly na velkém podvodu: při stavbě kanálu, které spojuje Bílé a Baltské moře a který se postavil za pouhé dva roky (v letech 1931-1933) pracovalo v krutých podmínkách kolem 160 000 vězňů, přičemž 19% z nich tam zemřelo.

Koláž Alexandra Rodchneka Dynamo Sportovní klub, 1935

 

 

 

 

 

Stavba Bělomořského kanálu je jen jeden z mála příkladů, kdy Rodchenko, celým jménem Alexandr Michajlovič Rodchenko, věrně sloužil ruskému komunistickému teroru. Na výstavě jsou dále k vidění portréty vojáků, politiků a snímky z kulturních a sportovních událostí, jež měly ukazovat Rusko v lepším světle.

Retrospektivní výstavu Alexandra Rodchenka, která vznikla při příležitost 100. výročí značky Leica v Rakousku, si můžete prohlédnout v galerii Westlich ve Vídni do 25. srpna 2013. Více informací získáte na stránkách www.westlicht.com.